22.3.2017 - jarní lásky a nenávisti

22. march 2017 at 21:16 |  Thinkin' about...
Žádná skvělá nálada není nekonečná. No i tak se mám pořád dost dobře.
Ale vezměme to od začátku...

Poslouchám The Chainsmokers, což je naprosto mimo moji hudební škatulku (nebo škatulky, jak chcete), ale dost se mi líbí. Pouštím si další písničky a najednou se nacházím v textu jedné z jejich písniček. Typické, že? Jak se něčí životní situace dokáže téměř dokonale srovnat s tou vaší. Alespoň víme, že nikdy v ničem nejsme sami. Jenže co když sami zůstaneme? Možná zůstane sám někdo, koho známe, protože ho opustíme. Vyjde najevo, co dělal a dělat neměl, říkal, ale říkat neměl. Zradil, když jste mu důvěřovali, a tím zničil naprosto všechno, co jste společně vybudovali. Všechny vzpomínky se topí do tmy, všechny plány a společné sny rázem shoří jako papír. Ten člověk vám z prvu učaroval. Měli jste pocit bezpečí, když vás objímal, úsměv na tváři hned, když jste ho spatřili. A potom vám vyznal city a vás to vyděsilo, ale dalo se to společně přejít. Jenže potom vás s někým seznámil, s někým z jeho kamarádů. A vy jste si s tím kamarádem rozumněli, povídali a zjistili věci, které byste o dotyčné osobě raději nikdy nevěděli, ačkoliv jste rádi, že teď víte, na čem jste. Víte, že dotyčný se vždycky bál, že ho opustíte, až vás s někým seznámí. Měl strach oprávněně? Samozřejmě, že měl, protože mohl tušit, že lež má krátké nohy a vždycky vás doběhne, skočí vám na záda, položí k zemi, hlavu rozbije o chodník a vy budete litovat, že jste té lži někdy dali život, protože ona si teď bere část toho vašeho. A tak jste zklamaní, ale spíš naštvaní kvůli tomu, co jste se o dotyčné osobě dozvěděli. A víte, že strach té osoby byl oprávněný, protože se ji chystáte opustit. A měli byste se mít hrozně, zklamaně, smutně a vyřízeně, zrazeně a jednoduše řečeno na hovno, ale vy se máte pořád dobře. Možná je to vaší flegmatickou povahou, ale možná jste to čekali, protože minulost se opakuje, lidi se už jen málo mění a vy jim stále slepě důvěřujete, ale pořád v sobě máte jistý odstup a podvědomě máte všechno v... no... <>.
A tak se máte pořád dost dobře a jen vás mrzí, že se to muselo posrat. Ale jdete dál, protože víte, že kvůli falešným lidem netřeba se trápit. Tu energii radši vydáte na lidi, kteří vám za to stojí.

Každý klame a ten čo to nevníma, ten klame najviac.
 

10/3/2017 - existuje nekonečný pocit štěstí?

10. march 2017 at 11:43 |  Thinkin' about...
Milí kamarádíčci, tak jsem nedávno přemýšlela, jestli vůbec jde, abych byla tak dlouho spokojená a šťastná. Je možné, že si to jen namlouvám a ve skutečnosti vůbec šťastná nejsem? A tak jsem se zamyslela nad tím, co se mi v poslední době nepovedlo, co jsem zkazila, co mi nevyšlo a co dopadlo hrozně. A upřímně mi trvalo, než jsem našla tři takové věci. K mému štěstí (a smůle při hledání) to byly drobnosti, které se dají jednoduše napravit a nebo ani nestojí za řeč. Není podezřelé, že jsem už takovou (pro mě nezvykle dlouhou) dobu spokojená a šťastná uplně ve všem? Když jsem se radila se svojí nejlepší kamarádkou a její mommy - rády spolu všechny chodíme na kafe -, dozvěděla jsem se, že jsem možná jen změnila způsob přemýšlení. Následovala dlouhá rozmluva o tom, co se mohlo změnit, kamarádky mamka to všechno neuvěřitelně trefila a mě došlo, že je to obrovská změna k lepšímu. Nehledám za věcmi skrytý negativní význam, nevyhledávám zbytečnosti, nepředpokládám, že se stane něco hrozného, nemám strach z toho, že něco zkazím, protože si místo toho říkám "Tohle určitě vyjde!". A tak jsem vás sem přišla trochu povzbudit a navést vás na pozitivnější myšlení. Konec konců, je tu jaro, slunce, kytky (a alergie, lol), delší dny a lepší zážitky, spousta akcí, koncerty a festivaly, a hlavně vyhlídka brzkého léta! Tak se usmějte, nikdy to nevzdávejte a zažeňte pryč tu špatnou náladu, koblížci, protože když se nad tím zamyslíte, život vlastně vůbec neni tak hroznej.
Užijte si víkend!

16/2/2017 - pozdravy z Benátek

16. february 2017 at 12:33 |  Thinkin' about...
Tak sedím na parapetu, slunce mi od moře svítí na zrzavé vlasy a pod oknem se plaví gondoly, piju víno a přepadá mě letní nálada.
Přesně takhle nějak jsem včera začala svoje ráno - ráno ve dvě odpoledne. Dnes sedím na posteli přímo naproti parapetu, kde jsem se hřála včera, pořád tam pálí slunce a já mám chvilku pro sebe, protože Řecko odešel na cígo před hotel. K našemu (ne)štěstí z hotelu vidíme přímo na Nike store, kam si velmi ráda chodím pobrečet nad tím, že jedny boty stojí přes 120 Euro, ale co už, poslední den si je prostě koupit pujdu a basta. Teď mám chvilku pro sebe, tak ujídám sušenky s jogurtem a plánuju, kam půjdeme dneska. Je tu krásně, v těch Benátkách... Všichni tady chodí nabalení jak na Sibiři, ale pro nás je příjemných 10-13 stupňů, takže na mikinu - ty jejich pohledy stojí za to, lol.
Včera jsme našli jednu uličku a na konci molo, bylo to hned vedle ulic s trhy, ale kupodivu tam bylo vcelku ticho. Na kanále jezdily gondoly a taxi sem a tam, tak jsme jen seděli, jedli zmrzlinu, kouřili, poslouchali písničky a měli se fajn. Měla jsem neuvěřitelně letní náladu, slunce mi svítilo do očí, pokud jsem neměla sluneční brýle, a z mobilu hrál Liquicity mix 2016, takže úžasná pohoda, určitě si to dokážete představit. Když kolem jela loď, mávala jsem lidem na její palubě. Asi jsem se chovala jak malý dítě, ale proč ne? Líbilo se mi, jak se ti lidé usmívají. Většina se začala smát a mávat zpátky, zbytek si musel myslet, že asi na něčem jedu. A asi to zní hrozně falešně, ale když jsem viděla, jak se smějí a mávají nadšeně zpátky, dělalo mi to obrovskou radost a zlepšilo den. Večer, když jsme šli spát, jsem přemýšlela nad tím, jak těžké je asi udělat někomu radost zadarmo? A když je to takhle lehké, proč lidé na štěstí a radost ostatních kašlou?
Není snad nejhezčí radost ta sdílená?



Omluvte, ale fotky sem dávat nebudu, nechce se mi to tady tahat z mobilu do noťasu, takže jestli chcete něco vidět, na mojí insta story je toho ažaž. :) @nejakejsilenec
 


8/2/2017 - spánek s bonbonem v puse je sebevražda, pls.

8. february 2017 at 19:57 |  Thinkin' about...
Drazí a vážení občané, dneska jsem málem umřela. Zase.
Hah, tak sedím v kuchyni a zas jsem si našla chvilku na to vám sem napsat další shluk mých šílených a extrémně nadšených myšlenek. Občas jsem tak moc šťastná, že mam chuť se jen tak smát - což můžu jen a pouze, když jsem doma sama. Nechci v rodičích vzbudit podezření na nějakou psychickou poruchu, třeba úplnou (a již zmíněnou) šílenost, že jo. Zrovna mi teta plácá na vlasy barvu a z rádia křičí ACDC, jak já je miluju! Vlastně díky nim jsem si řekla, že bych mohla napsat článek. Zrovna dneska jsem ACDC totiž poslouchala v busu cestou domů ze školy, v puse jsem si převalovala bonbon a chtělo se mi nějak spinkat. Četla jsem si knihu od Kundery a víčka mi padala těžce jako kameny, takže jsem usnula. S bonbonem v puse, jak jinak. Vzbudila jsem se, až když autobus zastavoval po 40 minutách na pravidelné zastávce, a zjistila, že mi bonbon maximálně rozedřel dáseň, ale naštěstí jsem neumřela! To by bylo fakt klišé, umřít tak šťastná jen kvůli tomu, že jsem žužlala bonbon, ne?
Každopádně u dvou minulých článků mě moc potěšily vaše komentáře a totálně mě to nadchlo, takže vám moc děkuju! Jste zlatíčka. ♥
Jak zatím vypadá váš rok 2017? Já se bála, že to bude další katastrofa, ale potom jsem si řekla, že jsem schopna udělat fakt všechno, aby tohle byl nejlepší rok v mým teenage životě. A taky že jo, nic a nikdo mi nezabrání v tom, abych si tenhle rok pořádně užila. Chystáte se letos na nějaké koncerty a festivaly? Dejte mi tip, kam bych si ještě mohla koupit lístek, lol. A hlavně se smějte, svět je pak hezčí místo pro život.

3/2/2017 - kecy o lásce.

3. february 2017 at 13:50 |  Thinkin' about...
Upřímně vám musím říct, že někdy sama sebe nepoznávám. Sebe samotnou si pamatuju jako tichou, klidnou, upřímnou a obětavou holku, co se snažila všem pomoct a byla ztělesněním "pro dobrotu na žebrotu" situace, jejž se jí ale vymkla z rukou. Po 15 měsících vztahu, který ji ve svém finále naprosto zdemoloval srdce, mysl a málem i život, se z téhle holky stal někdo naprosto jiný. Ten vztah ji změnil. A tak si říkám, je vůbec možné, aby se na místo porozchodového traumatu dostavila téměř naprostá změna dívčí osobnosti v čase nedokončeného dospívání a možná i částečné dospělosti, jež má za úkol soustředit se skoro jen sama na sebe, a stát se tak napůl sebestřednou mrchou? Je možné, že někoho vztah tak moc změní, že se ve finále po něm cítí jako někdo jiný? Nebo je to jen obyčejná součást dospívání, kterou podpořily všechny negativní události v tu nejhorší část adolescence - tedy v dokonalé dotváření osobnosti aneb jací jste na konci puberty, takoví zřejmě budete po zbytek života?
Nebudu lhát, cítím, že mi ten kluk chvilkama chybí a neodvažuju se ho tu nazvat žádnou přezdívkou - ať už sladkou nebo plnou nenávisti - ale taky cítím, že mi je skvěle. Sama jsem si nikdy nemyslela, že vztah s někým, koho miluju, by mne mohl táhnout ke dnu. Byla jsem toho názoru, že láska je přece krásná a dodává lidem sílu, podporuje je a když mají vztah, nejsou přece nikdy sami. Ale co když je to naopak? Co když nám v našem teenage věku láska bere všechno, co jindy už nezažijeme? Všechny úlety, zábavu, poznávání nových lidí, randění a volnost, po které od mala toužíme, ale potom si ji sami vezmeme tím, že někomu téměř věnujeme naši duši i tělo? Když se zamyslím nad všemi lidmi, které znám a kteří jsou zamilovaní, už nedokážu vnímat nic než to, v čem se trápí. Nesmí někam jít, nesmí se s někým bavit, musí tolerovat věci, které se jim nelíbí, přizpůsobovat se, nechat se od partnera hlídat a naopak si hlídat partnera, bát se nevěry a milionu dalších věcí. Jenže proč všichni tak toužíme po lásce? A proč si jí polovina z nás neváží, když ji dostane?

Konec špatných dní?

21. january 2017 at 23:33
Co to dělám? Já píšu článek? Lol, jak jsem se sem vůbec dostala?

Zdravím všechny zbytky zbloudilých duší, které se záhadným způsobem došouraly až na můj naprosto odepsaný blog, jež jsem tak pečlivě vedla celé dva roky a pak ho kvůli naprosté sračce musela škrtnout ze seznamu splněných přání. Ale všechny sračky se jedno musí spláchnout do hajzlu a po tomto krásném činu jsem opět zpět! Plná energie, bláznivých vzpomínek, co bych vám hrozně ráda povyprávěla, trapných klišé a úspěšných pokusů o naprosto šťastný život, který aktuálně vedu tak na 95%! Nevím, růžové brýle jsem zahodila už dávno a nějak se mi nechtělo věřit, že se mám tak dobře (až na tu angínu teď, lol), ale já se fakt mam dost dobře! Zbavila jsem se špatných lidí a ačkoliv jsem si nedala žádná novoroční předsevzetí, protože to je naprostá píčovina, držím se od začátku roku určitých bodů a očividně to dost zabírá. Štěstí kolem mě lítá jako černá srdíčka (vy si představte vaši fav barvu), takže se nebráním. Proč taky?


...Nemá to hlavu ani patu, takže to je dost podobný životu, idc...

Sociální sítě jako požírač života

11. october 2016 at 17:04 |  Thinkin' about...
Dlouho jsem přemýšlela, o čem napsat. Najednou se v mým mozku zrodilo až moc nových nápadů, no díky škole mám čas tak jednou týdně. Vlastně nejen kvůli škole, ještě se ráda jen tak flákám s nohama na stole (jako zrovna teď) a mobilem v ruce. A právě to mě přivedlo na tohle téma. Kolik času denně strávím na sociálních sítích, když nepočítám umírání na nudných hodinách (matika!!)?
Když se rozhlížím v hodině po třídě, lidi buď spí, jsou na mobilu, nebo si povídají a v ruce ten mobil jen drží. Berou si ho na záchod, jako kdyby sis s ním měli utřít zadek nebo osušit ruce, berou si ho do tělocvičny, ačkoliv se ho celých 90 minut nemají šanci třeba jen dotknout. Jasně, třeba se bojí, že jim ho v té zamčené šatně někdo vezme, ale chápete, o čem mluvím, ne? Jak hrozně moc jsme závislí na mobilech a sociálních sítích! Neříkám, že já to mam jinak. Přiznávám se bez mučení, do mobilu klepu sms každých 15 minut Drobkovi ♥, ale třeba facebook mě vůbec nebere. To spíš instagram, kde čerpám inspiraci k oblékání, screenuju vysněné destinace na dovolenou a kritizuju nahé fotky čtrnáctek, co ještě nejsou ani pořádně ve vývinu. Pak zajdu na snap, jak jinak, musím přece omrknout, co se děje, kdo co píše, spolužačka se moc ráda fotí přes filtry, takže to máme o zábavu na pár (desítek) minut postaráno. Když už teda jsem na tom netu, skočím přece ještě na můj milovaný Twitter, bez toho bych nepřežila jediný den. Musím se podívat, co je u koho nového, odepsat TT friends aspoň dvakrát za den, aby neměli pocit, že jsem na ně zapomněla, i když už si sama pomalu plánuju, jak je u nich doma přepadnu s kýblem zmrzliny nebo pizzou. No a samozřejmě messenger, co když někdo něco potřebuje, posílá mi něco důležitého, kamarádce musím poslat učení a milion dalších věcí. A najednou HUPS, 2 hodiny života v prdeli. Doslova. A to znám lidi, kteří jsou schopni jen na insta strávit klidně 3 hodiny denně! Jak?! Proboha, JAK?!
Jenže pak se ptám sama sebe: Vážně bylo nutný podívat se dneska na instagram? A ten snapchat, vždyť to je blbina, proč jsem tam vůbec šla? Musela jsem nutně odepsat na každou sebedebilnější zprávu na messengeru? Co všechno jsem mohla za ty dvě hodiny stihnout? (Ne každý den tam jsem dvě hodiny! Fuj!) Mohla jsem se naučit na zítřejší neotravnější hodinu týdne (matika!!),mohla jsem si zacvičit, mohla jsem si číst knížku, mohla jsem tisíc věcí... Místo toho jsem žrala baterku ve svým mobilu a prd z toho mám.
Takže otázka za tři body zní: Vážně musíme tolik času trávit na sociálních sítích, co nám jen žerou čas a život?
Odpověď známe všichni...

Next articles


Where to go next

About Smile| Co jsem?| Bláznivá a neuvěřitelně spontánní modrooká bruneta, milující sledování mraků a noční oblohy v každém ročním období. Plná protikladů, potetovaná, s láskou k nastřelování naušnic, s piercingem. Milovnice hlasité metalové hudby, fotek, zvířat, mlhy a kouře, cestování, poznávání nových lidí, sluchátek... Ráda pomáhám, píšu úvahy, nutím lidi upřednostňovat pocit štěstí, ráda čtu a riskuju, miluju adrenalin. Jsem cílevědomá, nevadí mi jít proti davu, být jiná.

Oblíbené... Biografické a psychologické hororové knihy, filmy s tématem sexu, drog a horory, rocková a metalová hudba.
Hudba: Marilyn Manson, Asking Alexandria, Korn, Billy Talent, Bring me the horizon, ACDC, Řezník, Blink 182, Sum 41, D.R.U.G.S., Green Day, Helloween, Metallica, Linkin Park, Hollywood Undead, Nirvana, Skillet, The Offspring, Slipknot, Sodoma Gomora, The Pretty Reckless, Sleeping with Sirens, The Fray, Pipes and Pints, Pink Floyd, Bon Jovi, P.O.D., My Chemical Romance, 30 seconds to mars, Black veil brides, Foo Fighters, System of a down, Five finger death punch, Bullet for my valentine...

Hosting: ©Blog.cz | ©smile-la.blog.cz| Nekopíruj, nebo tě sní kanibal.|I love my visitors, thank you.