Život.

22. september 2015 at 13:38 |  Thinkin' about...

Už tolikrát jsem byla na pokraji života, na rozhraní života a smrti. Na takovém tom posledním bodu, po kterém následuje konec. Byly to převážně ty jednoduché situace, jako když mě málem srazil náklaďák, když jsem skoro spadla ze střechy Tesca, když jsem málem vypadla z jedoucího vlaku, když jsem se skoro utopila, nebo když jsem lezla na strom pro kotě a potom se sama nemohla dostat dolů, tak jsem skoro sletěla... Ale při těhle situacích můžete čekat, že se něco stane. Že řidič náklaďáku bude nepozorný, že na střechu Tesca se asi fakt lézt nemá (a už vůbec ne na tovární komíny nebo na paneláky, na ty taky bacha.) Dá se očekávat i to, že vlak nabourá, že ve vodě vám nevystačí dech a vy budete ponoření moc hluboko, že na tom stromě je lišejník a klouže to. Vlastně... člověk je na tom pokraji možná tolikrát denně, že už to ani nevnímá. Zabíjí nás všechno kolem a my to víme, jen to nechceme vidět.
Já ale dnes nechci psát o smrti. Ani o tom, jak blízko nám je. Chci psát o životě, protože ten je nám mnohem blíž.


Zeptám se vás na jednu otázku. Uvědomujete si své štěstí? To, že žijete. Že máte možnost volby, svobodu, přátelé, rodinu, že máte zájmy, věci a lidi, kteří vám dělají radost a dělají vás šťastnými. Neříkejte, že nemáte štěstí. Každý ho má, jen mu musí pomoct.

Jde o to, co mě přivedlo k tomu, napsat tenhle článek. Byl to právě další pokraj, ta malá zídka mezi životem a smrtí, a já už na ní seděla a jako kdyby někdo jednal za mě, moje tělo se snažilo skočit na černou stranu. (Obrazně řečeno. Ale je pravda, že přes ploty lezu taky..) Chci tím říct, že už to byl vážně pokraj. Moje zdraví mě zradilo. Jenomže v těch chvílích, kdy běháte po střeše Tesca, kde roste tráva a mech, a chodíte si po tom okraji, vám to přijde jako nebezpečná zábava, adrenalin, dobrodružství. A přitom je to tak blízko konci. Ale to, jak lehce a rychle může život skončit, si uvědomíte ve chvíli, až když vám o ten život fakt jde a vy o něj musíte bojovat. A já bojovala, a vyhrála jsem.
Tady je ta cena života. To, jak je křehkej, dlouhej a přitom krátkej, jak je náročnej, ale přitom nádhernej. Plnej zážitků, radostí a zkušeností. Když se vás někdo zeptá, "Co to je život?", co odpovíte? Neříkejte žádné bláboly z biologie a chemie, řekněte to tak, jak si to myslíte vy. Moje odpověď by zněla asi takhle: "Jsou to měsíce, roky, desetiletí, která ti přináší moudrost, radost i smutek, lásku i nenávist. Co ti ukazují svět, snaží se tě provést po Zemi, ukázat ti toho co nejvíc. Otevřít dveře všem možnostem. Dát ti zážitky, zkušenosti, které budeš předávat svému odkazu - dětem. Nebo klidně i cizím lidem na ulici. Život, to je to, co se ti bude líbit, jen chvílema tě možná bude trápit, ale to přejde."

Jestli si říkáte, co to tu ta holka k sakru plácá, řeknu to co nejjednodušeji: Život je to štěstí, které se všichni snaží najít. Nemusíte se narodit do bohaté rodiny, být chytří, krásní nebo hubení, nebo oblíbení. Chápete mě? Přijde mi, že všichni hledají štěstí, aby mohli být takoví, jací chtějí být. Ale to štěstí je, že žijete a můžete se změnit tak, jak chcete vy.
Život je ta šance... Někdo žije a někdo prožívá. Jednou jsem seděla s mým dobrým kamarádem na molu, koukali jsme na oblohu, na řeku, na odraz oblohy v řece a odraz řeky na obloze. A povídali si o tom, co se dělo v létě, protože jsme se celé léto neviděli. Nebudu tu povídat, jak jsme na tohle téma narazili, ale já řekla "Víš, jakej je rozdíl mezi tebou a mnou? Ty žiješ, já prožívám." Protože život musíte prožívat, ne jím jen tak jít a nevědět kam. Musíte mít sny a cíle, které vás dovedou až do konce. A potom, když jsme se bavili ještě o našem zdravotním stavu a o stavu lidí kolem nás, nějak ze mě vypadlo, že "Nejhezčí smrt je s úsměvem na rtech."... V těch chvílích, kdy budeš umírat a v hlavě se ti budou točit myšlenky, kdy před očima uvidíš obrazy těch nejlepších zážitků, nejlepších lidí a největších poučení, se usměješ a budeš vědět, že ten život byl sakra nádhernej. Že jsi ho prožil. Že jsi šel a věděl jsi kam.


Jo, v životě jsou ty stinné dny, kdy by si člověk nejradši stoupl na tu zídku, to rozhraní, a řekl někomu, aby do něj silně strčil. Nebo by ten někdo klidně vykročil sám do prázdna. (prostě sebevražda) Jenže tohle jsou ty zkoušky, ty chvíle, kdy získáváte zkušenosti. Ty stinné dny, kterým když se poddáte, necháváte odejít svoje štěstí. Tak ho sakra popadněte za pačesy a přitáhněte si ho zpátky, je vaše! Nenechte ho odejít.

Kdo se už někdy cítil fakt strašně a přišlo mu, že nic nemá cenu? (zvedněte ruku v anketě, ať vím, že jsem v tom nebyla sama) Jenže jak vidím, zvládli jste to, přešli jste tohle období, a dokážete ho přejít kdykoliv znovu. Nesmíte nad sebou pochybovat, dostali jste to štěstí žít, a tohle štěstí všichni nemají. Tak ho nenechte odejít. Žijte. Užívejte si život, prožívejte ho, protože je dlouhej a přitom tak krátkej.

A mějte se hezky!
Arrivederci
 

1 person judged this article.

Poll

Kdo už se někdy cítil strašně a připadalo mu, že nic nemá cenu, ať zvedne ruku.

*Zvednutá ruka*

Comments

1 Kix*♥ Kix*♥ | Web | 22. september 2015 at 15:30 | React

Bože můj. Skládám ti hlubokou, upřímnou poklonu. Asi jsem tě objevila v pravý čas. (Btw. už jsem si tě zapsala do oblíbených :-)). Tohle je dílo, které si dle mého zaslouží i místo na hlavní stránce, blog.cz. Krásně napsáno, nemám slov. Co k tomu dodat? Život je dar. Člověk by měl prožívat a užívat si. Ne se stále nad něčím trápit, přemýšlet, rozhodovat se. Času je strašně málo, možností milion. Nedávno se mi v autě málem zabila kamarádka. Je s podivem, že až tehdy jsem si uvědomila, jaká je tenká hranice mezi životem a smrtí. (I když jsem si toho byla vědoma už dávno). Stalo se mi víc věci a víc varování.... ale tohle byla pro mě nejtěžší a nejhorší lekce. Pamatuju si ten strach o ni a o to, že by se všechno propadlo do tmy.
Někdy se nedaří, jsou dny, které bychom nejradějí zapomněli... ale je taky milion jiných dní, které jsou nádherné, nezapomenutelné. Jsou to dny, kdy si prostě řekneš, že stojí za to žít. Že stojí za to jít dál, poznávat a prožívat. I přes všechny srajdy světa a problémy, jsou věci, které všechny ty hnusy dokážou odsunout dál, byť trvají jen krátce... A my dostali tu možnost, to štěstí, že je můžeme zažít. A to je na tom to úžasný a člověk by si to měl uvědomovat a uvědomit dřív, než bude pozdě. Brát jen to krásné a to špatné zapomínat, protože to tady bude vždycky, ale okamžiky, pro které se oplatí žít jsou daleko silnější...
Nádherný zamyšlení Smile. Opravdu klobouk dolů. Docela mě to zasáhlo... a donutilo přemýšlet. Možná i některé věci přehodnotit.
BIG LAJK. <3

2 adelleheally adelleheally | Web | 22. september 2015 at 17:08 | React

Taky jsem byla na pokraji smrti. Někdy si to člověk ani neuvědomí, děje se to pořád, umřít můžeš kdykoliv, stát se může cokoliv...Úplně super článek, moc hezky píšeš.. donutilo se mě to zamyslet. Život je třeba prožívat, né přežívat.

3 Elis Elis | Web | 22. september 2015 at 17:20 | React

Tyhle motivující články mám ráda, vůbec takhle by mělo přemýšlet více lidí, i já samotná, protože jsou chvíle, které máme každý z nás bezpochyb, kdy přemýšlím, že ani nevím, kam směřuji, nemám partnera, nenarodila jsem se v bohaté rodině, nevím přesně jakou práci jednou chci vykonávat, proč nemůžu sehnat správný odstín kabelky... a pak jsou přesně zase chvíle, kdy si uvědomím- sakra, buď ráda, že jsi ráda, že rodinu a přátelé máš a slunce zatím vychází každý den. Jsme prostě jen zhýčkaní dnešní dobou mi přijde, protože vidíme, že v okolí je někdo šťastnější než my, skrytě závidíme a chceme být jako on, jenže štěstí každý hledá v něčem úplně jiném, v tom se liší každý z nás.

Život je život, tak ho žijme.

4 Lucy Lucy | Web | 22. september 2015 at 19:41 | React

Nejhorší a asi i zároveň nejlepší je, že nevíme kdy to všechno doopravdy skončí. Kdy bude konec. Může to být za rok, měsíc, nebo i hned zítra.
Já jsem si pravou cenu života uvědomila asi až letos v lednu. Kdy se z jedné krásné noci, stala noc plná slz a pouhých vzpomínek.
Musíme z toho tedy vytěžit co nejvíc zážitků, aby alespoň ty vzpomínky zůstaly.

5 Andey Andey | Web | 22. september 2015 at 20:53 | React

Strašně dobrý článek :)
Přemýšlela na otázkou - Co o je život? Já bych odpověděla jinak. život jsem já. To moje štěstí, jak jsi psala. Mám své sny a cíle, na kterými si jdu. Život si užívám a snažím se, aby každý den byl v mém životě mezi nejlepšími. :)
Člověk má štěstí, že žije a musí toho využít. Bohužel toho moc lidí nevyužívá.

6 Domča, Dominigue Domča, Dominigue | Email | Web | 23. september 2015 at 20:46 | React

Hezky napsaný. :) Máš pravdu, tolikrát se mi nechtělo žít nebo jsem byla na kraji, vždycky bylo něco, co mě táhlo zpátky a jsem za to ráda. Pak si uvědomím,co tu všechno mám a jsem za to tolik ráda. To je to štěstí. ♥♥

7 xxx xxx | Web | 23. september 2015 at 21:40 | React

Veľmi dobre pojatý článok :)))

8 Terezka Ohnsorge Terezka Ohnsorge | Web | 24. september 2015 at 9:41 | React

Každý má někdy chvíli, kdy neví co dál. Spousta lidí v takovou chvíli uvažuje nad sebevraždou.
Líbí se mi myšlenka, že nechceme vidět ony momenty, kdy jsme "na pokraji".

9 Jannah Jannah | Web | 24. september 2015 at 9:41 | React

Wow, tak tenhle článek se ti opravdu povedl. Fakt nádhera to číst. Máš o věcech výborný přehled a tvé názory jsou skvěle pozitivní.
Krásně se to četlo a moc ráda si od tebe přečtu v podobném duchu nějaký další článek.
Tohle člověku otevře mysl a začne přemýšlet nad věcma trochu jinak.
Opravdu se mi to moc líbilo :)

10 Monica. Monica. | Web | 24. september 2015 at 16:08 | React

A právě bez těch stinných dnů by štěstí ani neexistovalo. Pak bychom ho brali jako takovou všednost a nevnímali bychom ho.  A vnímat štěstí je nádhera. Už jenom, když se na vás někdo na ulici usměje nebo potkáte starého známého a sdělíte si novinky. O tom to je. Vnímat maličkosti, které utvářejí štěstí. A užívat si nádherné události, protože těch tolik není.
Nádherný článek! Úplně úžasně jsi to napsala, vážně. :)

11 Asking Astoria Asking Astoria | Web | 25. september 2015 at 20:33 | React

Jo, měla jsem to období. Období, kdy jsem žila čistě jen kvůli tomu, že jsem musela. Spala jsem často, protože mě nic nebavilo a měla jsem úzkost - obzvlášť když jsem byla sama. Byla jsem stále jaksi apatická a neustále se mi chtělo brečet. Kvůli ničemu. Už jsem si říkala, jestli to není nějaká porucha, jestli třeba nejsem blázen. Našla jsem si nějaké příznaky na internetu: časté spaní, absence chutě do života, minimum smíchu, neustálé vnitřní napětí, neschopnost zabavit se čímkoliv, co mě kdysi bavilo... Nakonec z toho byla lehká deprese. Díky bohu, že jen lehká! Jestli jsem tohle prožívala v té lehké, nedokážu si představit, co bych dělala v té silné. Dokázala jsem sedět a jen se koukat do zdi. Přemýšlet o tom, že by možná bylo některým lidem lépe, kdybych nebyla. Ale nikdy jsem naštěstí neuvažovala o tom, že bych si sáhla na život. I když jsem se cítila jako na lezecké stěně navázaná na tenké lanko; věděla jsem, že když se tomu poddám, že to samo neodezní. Že si nemůžu jen tak odpočinout. Lanko se utrhne a já se zřítím na dno. Neustále jsem se strašně bála být sama, takže jsem se snažila pořád s někým chodit ven a nějak to časem zesláblo. Ale mám pocit, že to nikdy úplně neodešlo. No, naštěstí mám teď svůj blog. A ten mě snad bavit nepřestane. :)
Naprosto úžasně stylisticky/úvahově  zkomponovaný článek :)

12 clody clody | Web | 28. september 2015 at 17:48 | React

wau, nádherný článok o živote, treba si užívať každú minútu svojho života, pretože život je krásny a je len na tebe akou cestou sa vyberieš, aj keď nie je to cesta ľahká, treba si uvedomiť kto vlastne som JA a až potom sa zamerať na iných, treba šíriť lásku a mier♥

13 Ronnie Sparks Ronnie Sparks | Email | Web | 28. september 2015 at 19:39 | React

Musím říct, že na to kolik ti je, tak si napsala vážně smysluplný článek a moc se mi líbí. Já si život chtěla vzít v 18ti, dneska bych to už neudělala a na život bych si nesáhla. Je toho tolik předemnou ať už zlého, tak i dobrého :-)

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement
About Smile| Co jsem?| Bláznivá a neuvěřitelně spontánní modrooká bruneta, milující sledování mraků a noční oblohy v každém ročním období. Plná protikladů, potetovaná, s láskou k nastřelování naušnic, s piercingem. Milovnice hlasité metalové hudby, fotek, zvířat, mlhy a kouře, cestování, poznávání nových lidí, sluchátek... Ráda pomáhám, píšu úvahy, nutím lidi upřednostňovat pocit štěstí, ráda čtu a riskuju, miluju adrenalin. Jsem cílevědomá, nevadí mi jít proti davu, být jiná.

Oblíbené... Biografické a psychologické hororové knihy, filmy s tématem sexu, drog a horory, rocková a metalová hudba.
Hudba: Marilyn Manson, Asking Alexandria, Korn, Billy Talent, Bring me the horizon, ACDC, Řezník, Blink 182, Sum 41, D.R.U.G.S., Green Day, Helloween, Metallica, Linkin Park, Hollywood Undead, Nirvana, Skillet, The Offspring, Slipknot, Sodoma Gomora, The Pretty Reckless, Sleeping with Sirens, The Fray, Pipes and Pints, Pink Floyd, Bon Jovi, P.O.D., My Chemical Romance, 30 seconds to mars, Black veil brides, Foo Fighters, System of a down, Five finger death punch, Bullet for my valentine...

Hosting: ©Blog.cz | ©smile-la.blog.cz| Nekopíruj, nebo tě sní kanibal.|I love my visitors, thank you.