22.8.2015, to měl být ten poslední den.

8. january 2016 at 1:12 |  Thinkin' about...
V tomhle článku bych k vám ráda byla otevřená a kdo to neocení, ať to nečte. Nechci číst komentáře plné nadávek a hnusných věcí. Je to moje zdraví - vlastně bylo, než se totálně pokazilo. Respektujte to, prosím, je pro mě těžký vzpomínat na chvíle, jako byla tahle.

Nikdy jsem si nemyslela, že to přijde tak rychle, ale přišlo. A bylo to hrozně nečekaný. Byla to sobota, kterou si budu pamatovat navždycky. Jak jsem se vzbudila před půl desátou, chvíli byla na mobilu a odepisovala na smsky, potom jsem si usmyslela, že to bude můj odpočinkový den. Zanadávala si, že sousedovi brečí dítě - to jsem ještě netušila, že za chvíli budu brečet stokrát víc, ani že budu volat o pomoc. Myslela jsem, že to bude den plný filmů a knížek. Ale nebyl.



Po vzbuzení a odepisování jsem vstala a šla ke skříni, ale šlo se mi těžko. Měla jsem dojem, že jsem si přeležela nohu a ruku, a tak jsem si prostě vzala oblečení, posadila se na opěradlo křesla a začala se oblékat. Nohy byly příšerně těžké, proto jsem se vrátila na postel. Měla jsem to jen tak tak: jen co jsem si sedla, převážila jsem se na pravou stranu a následně na ni ochrnula. Netušila jsem, co se děje, začala jsem nadávat a špatně se mi mluvilo, ochrnula mi i tvář, jazyk, krk, jako kdybyste mě rozřízli napůl. Až když mi došlo, že se nemůžu pohnout (tělo bylo naprosto oslabené, pravá strana nereagovala na příkazy), jsem začala panikařit. Měla jsem to štěstí, že jsem neupadla do bezvědomí a díky silné vůli (jak říkal doktor) jsem ani neusnula, ačkoliv se mi příšerně chtělo. Mobil ležel vedle mě a tak jsem si zvládla zavolat pomoc. A pak už jsem jen sama doma čekala, kdy přijde pomoc, ležela, civěla do stropu a v hlavě mi bláznily myšlenky, že už nikdy nebudu chodit, běhat, jezdit na longu, že nikdy nenapíšu další článek, neobejmu lidi a tak. Až potom mi došlo, že vlastně umírám, hrozně jsem se rozeřvala a následně se začala uklidňovat filmovým "nepanikař, zachovej klid, nepanikař". A řekla jsem si, že jestli teď umřu, že umřu šťastná. Vzpomněla jsem si na všechny ty nádherný chvíle svýho života, na smích, na lásku, na objímání, cestování, dobré jídlo a pití, sport, hudbu, tanec, zvířata, na ty nejhezčí zážitky, na nejlepší přátelé a rodinu, levým oknem jsem koukala po pokoji na svoje vzpomínkový suvenýry - věci, které jsou ze všech možných zážitků, akcí a zemí, a levým koutkem rtů se usmívala, protože jsem věděla, že jsem žila naplno. Že jsem si plnila sny: tetování, piercing, cestování, láska, sushi nebo tofu a další drobnosti, které tvořily seznam mých splněných snů. Vůbec jsem si nevyčítala chyby a přešlapy, které jsem v životě nadělala. Ani jsem si na ně nevzpomněla.

A potom se mi dostalo pomoci, přijela sanitka, naložila mě a odvezla. (Chápu, nebudu si tu hrát na nějakou tajnou nevimco, takže na vysvětlenou, co se stalo: měla jsem srdeční vadu a díky několika věcem - sraženina krve a blablabla - jsem ve svých teen letech měla mrtvici, díky srdci to bylo v mozku, ale přicházel infarkt. Naštěstí nepřicházel dost rychle!) Teď sice nejsem zdravá a nemůžu dělat úplně všechno, co chci, nemůžu zrovna sportovat, jít na tattoo nebo pierc, a jo, furt mam nešikovnou ruku, často se přeříkávám a je vidět, že jsem se učila znovu psát, krájet nebo chodit, nebo si i mazat chleba a namydlit se ve sprše, ale žiju. Žiju a žiju tak, jako kdybych se už neměla probudit. A tak byste měli žít i vy. Já vím, nemám právo na to říkat vám, co máte dělat. Ale myslím, že vás tohle může aspoň trochu inspirovat k tomu, abyste si hned začali plnit vaše sny, dělat to, co jste vždycky chtěli. Abyste dělali to, co chcete, šli po cestách ke svým snům, protože až potom přijde ten poslední den, kdy se bude blížit váš konec, a vy to zrovna budete vidět, že se blíží ta věčná tma, řeknete si: Jo, prožil/a jsem ten život, o kterým jsem vždycky snil/a. Byl to život, co se mi líbil, stál za to, využil/a jsem všechen čas, kterej jsem měl/a a jestli teď mám zemřít, zemřu happy.

Chápete? Doháje, nežijte ten život, prožívejte ho! Prožívejte každej den, co vám život dává, berte všechny šance, vytvářejte příležitosti a dělejte všechno proto, aby se vám váš život líbil. Odstraňte ze života to, co se vám nelíbí (případně se s tím smiřte), užijte si ty krátný dny, co máte. Nikdy nevíte, jestli vás zítra netrefí, jestli vás nezajede kamion, jestli na vás nespadne ty vole dinosaurus. Protože až přijde poslední den, nechcete přece litovat toho, že jste jen žili. Chcete umírat s myšlenkou, že jste život prožili. A že to kur-a stálo za to.



Pozn.au.: Nechci v komentářích vidět žádné kecy o tom, že chci jen lítost. Kdybych chtěla, aby mě někdo litoval, objevilo by se to tu hned v září, kdy jsem byla schopná něco napsat. Nechci, abyste mě litovali, protože lítost je k ničemu. Nic mi to nedá, vám taky ne. A prosím, nenadávejte, nepište, že jsem si to zasloužila, neříkejte hnusný věci, protože mě neznáte a... však chápete. Děkuju všem za úctu, že jste to přečetli celé a děkuju za to, že se budete snažit váš život prožít.
 

6 people judged this article.

Poll

SČÍTÁNÍ LIDU! :D Klikni! :O

Klik. :3

Comments

1 Kix*♥ Kix*♥ | Web | 8. january 2016 at 5:42 | React

Proboha! Myslíš že by se našel někdo kdo by ti mohl nadávat nebo snad říkat, že sis to zasloužila? Tak toho bezmozka bych chtěla potkat... každý normální člověk by si tohle nikdy nedovolil. Obdivuju tě, obdivuju tě, že jsi tak silná a že jsi všechno tohle vydržela, že jsi se držela. Budu držet palce, aby bylo jen a jen líp... aby si neměla žádné následky a aby se tvůj zdravotní stav už jen zlepšoval... (já s tímhle nemám zkušenost, ani jsem o tom neslyšela, že se tohle může stát tak mladému člověku...)
Muselo to být strašné, já sama nevím co bych dělala...ale je pravda, že i mně, když je zle, nebo se něco nenadálého stane... nikdy nemyslím na to zlé, na ty přešlapy... ale přemýšlím jen nad tím dobrým...co jsem zažila a co jsem prožila... ale samozřejmě se to nedá srovnávat s tím, čím sis prošla ty...
Jen je škoda, že mnoho lidí si všechno tohle uvědomí, až už je pozdě... až už je sakra zle... až teprve pak si začnou života vážit, užívat a prožívat ho.. (určitě neříkám, že je to tvůj případ!!!).
Tohle mě docela vykolejilo :O... vůbec nemám slov a jenom tě obdivuju za to, že jsi všechno zvládla.. a prostě... držím palce ať už je jen líp.
Každý si musíme uvědomit, že stačí málo a všechno je pryč... tak musíme žít tak, abychom měli na co vzpomínat a abychom si byli jisti, že jsme si život užili a udělali vše, co jsme si přáli...
Hodně štěstí a hlavně hodně zdraví teď, do budoucna a ať se daří :-)
Myslím že velmi dobrý článek, člověk si uvědomi hodně věcí... mrzí mě, co se ti stalo... ale nechceš lítost, to chápu :). Lítost ještě nikdy nikomu nepomohla... a proto radši.. ZŮSTAŇ SILNÁ :)) A drž se! ;-)

2 Liesel Liesel | Email | Web | 8. january 2016 at 7:17 | React

Velmi dobře napsaný článek. To, co píšeš, je naprostá pravda - měli bychom se snažit užívat si života, protože každý den může a nemusí být poslední.
Mimochodem, přeji ti, ať se tvé zdravotní problémy zlepší :-).

3 Dena Hviezdička Dena Hviezdička | Web | 8. january 2016 at 9:58 | React

Už plno ľudí písalo na túto tému, ale väčšinou to boli len také teoretické úvahy atď.(ako som písala aj ja), ale ty si si tým takmer naozaj prešla, máš môj obdiv. Tvoj článok je jednoducho niečím iný a nemal by podľa mňa upadnúť medzi ostatné články TT a mal by sa dostať do výberu.

Držím palce a prajem veľa šťastia a zdravia!

4 Ronnie Sparks Ronnie Sparks | Email | Web | 8. january 2016 at 18:23 | React

Tak to koukám, že v takovém věku můžou mít lidí mrtvici :-/ co se to s námi děje... držím ti palce aby jsi se uzdravila a byla zase taková jako předtím. Byla jsi statečná, já bych si tu pomoc asi nezvládla zavolat. Bohužel já si život vůbec neužívám, momentálně chodím do práce, která je dost namáhavá :-/ přijdu domů a odpočívám, nemám na nic náladu atd..
měj se pěkně :-)

5 Leri Goodness Leri Goodness | Web | 8. january 2016 at 19:28 | React

Mrazilo mě při čtení tvého prožitku, napůl jsem se vžila do všech těch pocitů, které si tu zde popsala - samozřejmě nelze úplně, jelikož jsem neprožila to, co ty a bylo by mě hloupé to tvrdit.
Jsi pro mě hrdinka. Každý na první pohled musí poznat, že tenhle článek není vymyšlený, že je v něm zachycen všechen ten strach, úzkost, postupné smíření s koncem.... je to zkrátka dechberoucí.
Děkuju ti z celého srdce za tvůj příspěvek a za tvoji inspiraci.
TOHLE by si mělo přečíst co nejvíc lidí, je z toho cítit taková síla...

Ještě jednou, děkuju.

6 Luna Luna | Web | 9. january 2016 at 11:23 | React

Napsala jsi to strašně hezky, tenhle článek by si mělo přečíst víc lidí. Určitě ti držím palce, aby jsi byla jaká jsi byla, to, že jsi měla mrtvici mě strašně moc překvapilo a snad bude všechno v pořádku ♥
Já si své sny postupně plním, mám je všechny sepsané a odškrtávám si ty, které jsem si už splnila ♥

7 Nell-Hope Nell-Hope | 9. january 2016 at 16:50 | React

Baby, nechaj ma sa spýtať... Bolo to vtedy, keď si mala prísť? Oh bože, hrozne som sa vtedyo teba bála, keď si mi napísala že nedokážeš písať. Hrozne ťa ľúbim, budem ťa otravovať ešte veľmi dlho, neboj darlin'. Len sa neboj.

8 Smilee Smilee | Web | 9. january 2016 at 17:18 | React

Wow, já myslím, že za tohle ti asi nikdo nemůže nadávat a tvrdit, že to děláš pro lítost (a pokud ano, tak je to nejspíš obrovský idiot). Já tě naprosto obdivuji, pokud by se něco takového stalo mě, tak bych totálně zpanikařila a asi nebyla schopná cokoliv dělat, ani se uklidnit. Ještě, že jsi zvládla zavolat pomoc.
Je dobře, že teď jsi v pořádku, i na ty malé problémy. Fakt ty jo, nevím, jak bych zvládla já, projít si něčím takovým!
A hodně štěstí a zdraví se vším ostatním, určitě to budeš potřebovat :)) Moc se mi líbí, co tímto článkem vzkazuješ a nejspíš se budu snažit i já svůj život trochu lépe prožívat :)

9 Nikol Nikol | Web | 9. january 2016 at 18:31 | React

Nemám slov, při čtení tvého článku mi běhal mráz po zádech.Napsala jsi to naprosto skvěle a nevím, jak by tě nekdo za to mohl hejtovat. Musíš být strašně silnej člověk a to vidím už jenom z jednoho článku! A to že sis zvládla zavolat pomoc... Už jenom za to máš můj obdiv, vůbec si nedovedu představit, co bych na tvém místě udělala, ale myslím, že bych byla tak vyděšená, že bych si ani tu pomoc nezvládla zavolat. Vůbec nemám slov. Zůstaň pořád tak silná a drž se!
Díky za tvůj článek. Nikol

10 Anna Anna | Web | 9. january 2016 at 18:43 | React

Netušila jsem, že jsi si něčím takovým prošla a když jsem četla článek, tajil se mi dech. Obdivuji tě za tvou pevnou vůli i za trpělivost. Buď i nadále silná a plň si svá přání a tajné sny, abys potom jako stará paní mohla vnoučatům vyprávět, že jsi třeba přepadla Gigi Hadid v Disneylandu :D.

11 Míša Míša | Web | 9. january 2016 at 20:04 | React

Klobouk dolu, ze jsi o tom dokazala napsat clanek... A taky za to, ze jsi zivot po tomhle nestesti nevzdala! Drzim ti palce ve vsem, co budes chtit delat a naopak diky, za tenhle clanek, ma poradnou silu :)

12 Nico Nico | Web | 9. january 2016 at 20:39 | React

Páni! Skoro mě to rozbrečelo, nevím proč. Neskutečně silný článek. Držím ti palce v životě, buď silná a užívej si život! :)

13 Andey Andey | Web | 12. january 2016 at 18:34 | React

Páni. Jsi dobrá, že jsi se dokázala napsat. Doufám, že už je všechno dobré. Souhlasím, že by si člověk měl užívat života, dokud může. Žijeme jenom jedou, tak by to měla být zábava. :)

14 Monica. Monica. | Web | 13. january 2016 at 16:36 | React

Proboha, tak tohle jsem vůbec netušila. Vím, že jsi říkala, že máš nějaké zdravotní problémy, ale tohle by mě nikdy nenapadlo. Bohužel je pro mě teď infarkt a podobné věci dost blízké téma a tak mě to možná vzalo ještě víc. Je šílený, co všechno se každej den děje a člověk si to vůbec neuvědomuje.
A máš naprostou pravdu, já si to uvědomila už jenom díky tomu kotníku v ortéze, a nakonec jsem za tu zkušenost dost ráda, protože člověk si ty podstatné věci uvědomí až tehdy, když se mu stane něco opravdu nepříjemného.
Nádherný a silný článek, držím palce, ať už se nic takovýho nedej bože neopakuje, a ať můžeš fungovat alespoň tak, jako teď :)

15 Bludička Bludička | Web | 13. january 2016 at 21:30 | React

Nebudu lhát, při čtení tohohle článku mi vstoupily slzy do očí. Nemůžu říct, že tě chápu, protože upřímně netuším, jaké je, něco takového si zažít. Řekla bych, že bych v tu chvíli umřela strachy, ale... dává to takový jiný význam, než jen to obyčejné, že bych byla fakt hodně vyděšená.
Chtěla bych ti říct - snažím se. Snažím se žít život naplno, jak tady píšeš, že by měl každý dělat. Ano, prokrastinace je taky pěkná mrcha, to přiznávám, ale žiju tak, abych vždy, když se ohlédnu, mohla říct: "Vedla jsem si dobře." A je to sakra dobrej pocit.

16 Eli Eli | Web | 15. january 2016 at 12:59 | React

Děkuji za tento silný článek. Je mi líto, co tě potkalo (ano, o to nestojíš, vím), ale zároveň tě obdivuji, jak ses s tím dokázala vypořádat. Ne každý by tu sílu měl. :) Držím ti palce, ať ti je co nejlépe a daří se ti ve všem, co si usmyslíš. Nějaký trochu nakřivo namazaný chleba nebo přeřek, který se povede každému, nejsou přece žádné nepřekonatelné problémy. :) Snad si z toho článku vezme alespoň pár lidí příklad.

17 xx xx | Web | 16. january 2016 at 22:19 | React

Kurvadrát! Tak teď happy jak sviňa :3 sem si řekla, že půjdu jakože spát, ne, a pak jsem si vzpomněla na tvůj blog a že si před spaním něco krásnýho (a hlavně podlouhé době, yep) něco od tebe přečtu.. tak knižní výzva, no tak pro mě asi moc ne a článek pod tím a zrovna tenhle <3
ježiš, je strašně super, že si si stihla všechny sny splnit a že bys umírala takhle šťastná :3 je to krásný a rozhodně mě to nakoplo :3
Ani nevím, co tu mám všechno napsat.. ikdyž si lítost nechtěla, je mi to dost líto, že neůžeš sportovat a že si se musela naučit sźnova dělat obvyklý věci (jestli sem to dobře pochopila O.o) tyjo, fakt respekt pro tebe :) jsi strašně silná osoba, ikdyž tě ve své podstatě vůbec neznám :)
Rozhodně užívej života dál a dělej to, co tě baví (pokud to tedy zatím půjde, že), pln si svý sny a tak :)
Si úžasnej člověk a bylo by mi tu bez tebe smutna :( :3 <3 <3 <3

18 xx xx | Web | 16. january 2016 at 22:19 | React

*btw, pokud to nedává smysl.. promiň :DD

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement
About Smile| Co jsem?| Bláznivá a neuvěřitelně spontánní modrooká bruneta, milující sledování mraků a noční oblohy v každém ročním období. Plná protikladů, potetovaná, s láskou k nastřelování naušnic, s piercingem. Milovnice hlasité metalové hudby, fotek, zvířat, mlhy a kouře, cestování, poznávání nových lidí, sluchátek... Ráda pomáhám, píšu úvahy, nutím lidi upřednostňovat pocit štěstí, ráda čtu a riskuju, miluju adrenalin. Jsem cílevědomá, nevadí mi jít proti davu, být jiná.

Oblíbené... Biografické a psychologické hororové knihy, filmy s tématem sexu, drog a horory, rocková a metalová hudba.
Hudba: Marilyn Manson, Asking Alexandria, Korn, Billy Talent, Bring me the horizon, ACDC, Řezník, Blink 182, Sum 41, D.R.U.G.S., Green Day, Helloween, Metallica, Linkin Park, Hollywood Undead, Nirvana, Skillet, The Offspring, Slipknot, Sodoma Gomora, The Pretty Reckless, Sleeping with Sirens, The Fray, Pipes and Pints, Pink Floyd, Bon Jovi, P.O.D., My Chemical Romance, 30 seconds to mars, Black veil brides, Foo Fighters, System of a down, Five finger death punch, Bullet for my valentine...

Hosting: ©Blog.cz | ©smile-la.blog.cz| Nekopíruj, nebo tě sní kanibal.|I love my visitors, thank you.