"Jaké to je, mít vztah na dálku?"

10. may 2016 at 18:43 |  Thinkin' about...

Před pár dny jsme s přítelem dospěli do bodu, kdy náš vztah dosáhl trvání 7 měsíců. A stále trvá. Ano, vím, je to maličko přes půl roku, co vám tady asi budu povídat, když určitě nic nevím, že? Ale já bych vám dnes ráda řekla něco ze svých zkušeností ze svého vztahu na dálku. Vím totiž, že ne pro každého je taková věc dělaná, ale i tak si myslím, že čísla jsou ve vztahu stejně nedůležitá jako počet vlasů na hlavě. Neříká se přece, že láska hory přenáší?




Někdy se bavím s naproto cizíma lidma například ve vlaku. Jsem prostě ten typ člověka, který když nemá, do čeho by píchnul, začne se bavit s random lidma. Ne že by se mi nikdy nestalo, že by na mě a) debilně čuměli, co to jako dělám, když nejsem bývalá spolužačka nebo kámoška na kafe, b) kdo jako jsem, že si dovoluji jen tak na ně mluvit, nebo c) by na mě nevyjeli, protože dnešek je fakt den blbec a všechno a všichni jsou totálně na h... Ale ani to mě nikdy nedokáže odradit od konverzací. Nejčastěji ve vlaku dochází ke zřejmé otázce "A kam jedete?", kterou mám na jazyku málem už na pražském hlaváku pod tabulí s rozpisy vlakových odjezdů. V kupé regiojetu to nikdy nevydržím déle jak půl hodiny a jestli si dotyční nečtou, nemají sluchátka, nepracují nebo nehrajou pexeso, už bych se kamarádíčkovala. A pak taková otázka "Kam máte namířeno?" začíná konverzaci téměř snadněji než "To je dneska odporné počasí, co?". Přichází na řadu tedy odpověď a lá "Za přítelem". Vždycky všichni vyvalí oči, že o vztahu na dálku neslyšeli už pěkně dlouho, a jestli jo, nebylo to nikdy víc jak hodinu cesty. No, když já jedu k příteli, vyrazím z domu v 7:40 a přijedu k němu i se všemi přestupy atp. kolem půl 4. Not bad score...


Vždycky se mě všichni ptají, jaké to je, mít vztah na dálku. Jak jsme se vůbec seznámili. Jestli se nebojím, že mě podvádí, nebo že nás má víc. Jak často se vidíme. Kolik stojí cesta. Jestli se mi stýská. Jak to zvládáme s kontaktem. Jestli to není divný, když se vidíme po dlouhé době. Jaké bylo naše první setkání... a mnoho dalšího. Na ty nejčastěji slýchané otázky tady dneska zkusím odpovědět a k tomu vám říct, co zkrátka udržuje náš vztah naživu.

Seznámili jsme se naprosto tradičně - na internetu. Upřímně, já blogerka, on youtuber, neodolala jsem a hodila tam subscribe. Po pár dnech jsem objevila nick na snapchat, potom začal chat na facebooku a po 3 měsících (konkrétně 7.10.2015) psaní a občasném volání na Skype jsme spolu začali. Asi nemá cenu tajit, že jsem udělala první krok já. Říkala jsem si, že když to neudělám, nikdy ho mít nebudu. A stalo se, při první zprávě "taky tě miluju ♥" jsem brečela štěstím.Co se týče toho, jak jsme se poprvé setkali, je to jednoduché. On přijel. Já nemohla ze zdravotních důvodů a tak nějak to všichni brali, že on je muž, on přijede. Ani jeden z nás nebydlí v Praze, ale jemu tam dojel vlak a já tam trefím metrem (teď se mi asi pražáci musí smát :D). Trochu jsme se hledali na hlaváku, jednou jsme se minuli, protože každý z nás šel jinde a oba jsme čučeli do messengeru. Nakonec jsme se potkali u obchodu s květinami. Přišla jsem k němu zezadu a zakryla mu oči, což v něm probudilo mini-infarkt, potom se otočil a já mezitím měla srandu z toho, jak sebou cukl. Ale bylo to cute. Přišlo první obejmutí, první pusa, první chycení se za ruce a cesta ke mně domů. Byla jsem v sedmým nebi. Od té doby vždycky, když ke mně jede a já mu jedu naproti do Prahy, se potkáváme u obchodu s květinami (pro nás "u kytek").
Když se mě někdo ptá, jestli se nebojím, že mě podvádí, automatická odpověď je, že mu věřím. A já mu věřím. Neříkám, že se občas nebojím, jestli se tam u nich nenajde nějaká slečna, která na něj má zálusk, nebo se jemu nelíbí, ale upřímně... kdo by si udržoval vztah na dálku, když by mohl mít někoho blízko? Kdo by dával peníze za to, aby viděl svou druhou polovičku, když by ji mohl mít "zdarma"? Cesta nemá stálou cenu. Jednou je jízdenka za 190, jindy za 410, plus spousta autobusů, jiných vlaků a případných výdajů, když někam jedeme/jdeme. Většinou se to všechno pohybuje kolem 800 - 1500 Kč. Vidíme se jednou za dva/tři týdny, podle příležitostí, a v návštěvách se střídáme. Oba jsme studenti a musíme na každou cestu šetřit... Vidět se po takové době není vůbec divné. Jo, první dvě tři návštěvy to bylo zvláštní, neměli jsme možnost pokročit tak rychle jako jiné vztahy, takže tam pořád panovala nějaká ta nervozita a stydlivost, ale to časem zmizelo.


S kontaktem to zvládáme dobře, řekla bych. Celé dny si píšeme smsky (díky bohu za paušál), posíláme snapchaty, což nám tak nějak nahrazuje vizuální (zrakové) vnímání druhého, někdy si voláme - to hlavně podle časových možností, oba víme, kde ten druhý je, většinou i s kým a co dělá. Já znám některé jeho kamarády, on zná moje. Na telefonech sice nevisíme z minuty na minutu, já osobně jsem na tohle fakt hrozná, furt mám něco na práci a odepisuju třeba za půl hodiny, ale jsou chvíle, kdy mám doopravdy pocit, že jen sedíme s mobilem v ruce a čekáme, až ten druhý odpoví. Ráno na mě čeká smska "Dobré ráno", večer si přejeme dobrou noc... Ale slyšet to od něj je mnohem, mnohem hezčí. A proto se mi taky tak pořád stýská.

Každé ráno potkávám jeden zamilovaný pár. Potkávám je už celé měsíce a oni si mě určitě všimli, jak debilně čučím a usmívám se, jako bych byla zhulená, a v takových chvílích si vždycky vybavím to, jak mě přítel drží za ruku a někde spolu jdeme, nebo mi v hlavě zní jeho hlas, když říká "Miluju tě, kopretinko", nebo si vybavím jeho vůni a spoustu dalších věcí, které na něm miluju. V takových chvílích, kdy potkám na ulici zamilovaný pár, se mi stýská ještě víc, ale zahřeje mě u srdce ten pocit vědění, že na druhé straně našeho státečku je moje polovička. Když ráno potkám jen jednoho z toho zamilovaného páru, je to zvláštní. Vídám je tak dlouho, až mě pomalu bolí za ně, když spolu nejsou. V tu chvíli se mi stýská ještě víc. Ještě víc mi dochází, že s ním nejsem.


Vím, že ne pro každého je vztah na dálku dobrý. Dá se zvládat, ale jen ve chvíli, kdy tomu druhému opravdu věříte a kdy oba máte něco na práci, protože ležet celé odpoledne v posteli a užírat se tím, že už s ní/m chcete být, by vás rozcupovalo za živa. Já i on jsme oba jiní. Jsme naprosto odlišní. Posloucháme jinou hudbu, máme jiné zvyky už jen kvůli tomu, z jakých částí republiky jsme. Baví nás jiné věci. Ale dokážeme najít i společnou oblíbenou skupinu, youtubera, sport nebo vtipy, co nám přijdou zábavné. Hledáme drobnosti a z nich skládáme celky.

Vztahu na dálku vás naučí vážit si každé chvíle, kdy s milovaným člověkem jste, protože vnímáte každou hodinu a 8 hodin spánku vás okrádá o čas s ním, ačkoliv vedle něj ležíte. Naučí vás důvěře a ochotě, samostatnosti na cestách i šetření peněz na to, abyste se zase mohli vidět. Naučí vás trpělivosti, když váš vlak dojede až za hodinu a vy už se klepete nadšením, až svou polovičku zase obejmete, dáte jí pusu a ruku v ruce si to s úsměvem na tváři odkráčíte domů. Naučí vás opravdicky milovat.

"Protože blázni vynalezli lásku." - Paulo Coelho

 

1 person judged this article.

Comments

1 Kix*♥ Kix*♥ | Web | 10. may 2016 at 19:35 | React

Krásné :-). Já nevím, ale každý tvůj článek hltám a čtu se zatajeným dechem až do konce. Umíš skvěle psát, zaujmout... navíc je to nádherné. Má to "něco"... má to smysl. A je to realita.
Popravdě, obdivuji tě. Obdivuji tebe, i tvého přítele, obdivuju vaši lásku. Je to nádherné,... Jde z toho celkově, ze všech slov a vět cítit láska.
Nechci se nijak "rozpouštět," a pořád chválit... ale musím.
Popravdě si nedokážu představit vztah na dálku. Asi bych zblbla... Nedokážu si představit, že bych se s přítelem vídala tak málo... ale jde asi jen o předsudky, co se týká vztahu na dálku. Řekla bych, že některé vztahy na dálku budoucnost nemají... po pár měsících se "to" vytratí... ale když chtějí oba, je to o něčem jiném...
Všechno má svá pro a proti. Možná je vztah na dálku zkouškou, tou nejtěžší a zároveň pak i nejlepší odměnou, až milovaného vidíme a jsme s ním...
Člověka to hodně naučí, hlavně vážit si okamžiku, těch vzácných chvil... možná to člověka naučí "víc" milovat... a víc děkovat za všechno, co se nám s milovanou osobou dostane, protože to prostě není na "denním pořádku"... nestane se z toho "rutina"...
Neměla jsem nikdy možnost takový vztah vyzkoušet... do budoucna nevím, co mi osud přisune do cesty... nebráním se ničemu. Co se má stát, to se stane...láska nezná hranic,... :-) Najde si nás.. pak je jen na nás, co jsme schopni podstoupit, co jsme schopni udělat... ale pokud doopravdy milujeme ,tak věříme, důvěřujeme a překonáme i nemožné...
Strašně vám to přeju, ať vám to dlouho vydrží, ať jsi šťastná,... ať jste šťastní... SPOLU ♥ :-)

2 Eli♥ Eli♥ | Web | 12. may 2016 at 10:02 | React

Mám zkušenost jen s jedním vztahem na dálku, který sice trval rok a půl, ale bylo to spíš takové zklamání, než že bych za to byla ráda. :)

3 Popcorn Popcorn | Web | 12. may 2016 at 13:32 | React

fiha pekne si to napisala :) normalne sa mi pri tom opise ako vies, ze na druhom konci je on, tlacili slzy do oci :)

na vztahu na dialku nevidim nic zle. vela mojich kamaratov tak funguje a pokial clovek chce, da sa to. vzdy je to len o nich dvoch.
paci sa mi vas pribeh, je to taka dnesna romantika, bloggerka a jutuber :)
dufam ze vam to vydrzi fakt dlho. neviem, kolko mas rokov a na tvoj blog som narazila po dlhej dobe ked som videla tvoj koment u mna este spred dvoch rokov ale vidim, ze sa sem budem rada vraciat. pekne pises, mas hlavne dobry prejav a uprimne ma zaujima ako sa bude vas vztah vyvijat a tesim sa, az jedneho dna uvidim nadpis ,,zariadujeme spolocne byvanie" :) takze drzim palce!!! :)

4 Łucie. Łucie. | Web | 12. may 2016 at 15:27 | React

Taky mám s tím zkušenost, stejnou jako Eli♥ .. Bohužel :)

Držím vám s přítelem prsty! :) Snad Vám vše vyjde tak, jak si přejete.

5 Džejní Džejní | Web | 12. may 2016 at 18:59 | React

nadherny clanok <3 takyto vztah vam mozu ludia iba zavidiet. je to naozaj krasne :3
neviem si predstavit, ze by som s niekym mala vztah na dialku. ale zas neviem si ani predstavit, ake je to mat "normalny" vztah. verim, ze to ma svoje plusy aj minusy, ono vela podla mna zalezi od toho, ako velmi ste obaja ochotni v tom pokracovat dalej. nauci to urcite vela, o tom niet pochyb. nech vam to vydrzi este velmi dlho :)

6 adelleheally adelleheally | Web | 12. may 2016 at 19:46 | React

To je moc hezký :3 neumím si představit vztah na dálku. Vlastně ani normální vztah :D :D
Moc vám to to přeju! :3 moc hezký článek :)

7 Leri Goodness Leri Goodness | Web | 13. may 2016 at 18:31 | React

Má kamarádka si našla přítele přes Omegle (což mi tedy nepřijde jako úplně dobrý způsob, ale tak je to každého věc). Spíš si říkám, že ten "vztah na dálku" by měl být do určité míry. A jelikož je ona z Čech a její milovaný ze Slovenska, není to úplně jendoduché...

8 Smilee Smilee | Web | 15. may 2016 at 19:10 | React

To je strašně super a moc vám to přeji! Taky vás obdivuji.
Já si přijdu, jako jeden z těch lidí, který by to nejspíš nezvládl. Strašně lehko ztratím kontakt s lidmi, se kterými se moc často nevídám. Například s lidmi z mé staré základky nebo jsem si několikrát psala s někým z cizí země, ale po pár dnech prostě nic. Nevím, jestli to je jen mou neschopností nebo je třeba chyba na jejich straně, ale nedokážu si představit sebe ve své situaci.
Jak jsi psala, potřebuje to hodně důvěry a je dobré, že mu věříš.
Takhle si každé chvilky, co jste spolu užíváte ještě víc, takže myslím, že to má něco do sebe.
A to s tou blogerkou a youtuberem je strašně roztomilé. Jak z nějakého filmu :3
Moc vám to přeji :)

[7]: Moje spolužačka si takhle našla kluka taky přes omegle. On sice žije někde na Moravě ale nedávno se sem přestěhoval s rodiči z Anglie, takže spolu ještě ke všemu komunikují v angličtině. Toho omegle bych se ale celkem bála ty jo :D

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement
About Smile| Co jsem?| Bláznivá a neuvěřitelně spontánní modrooká bruneta, milující sledování mraků a noční oblohy v každém ročním období. Plná protikladů, potetovaná, s láskou k nastřelování naušnic, s piercingem. Milovnice hlasité metalové hudby, fotek, zvířat, mlhy a kouře, cestování, poznávání nových lidí, sluchátek... Ráda pomáhám, píšu úvahy, nutím lidi upřednostňovat pocit štěstí, ráda čtu a riskuju, miluju adrenalin. Jsem cílevědomá, nevadí mi jít proti davu, být jiná.

Oblíbené... Biografické a psychologické hororové knihy, filmy s tématem sexu, drog a horory, rocková a metalová hudba.
Hudba: Marilyn Manson, Asking Alexandria, Korn, Billy Talent, Bring me the horizon, ACDC, Řezník, Blink 182, Sum 41, D.R.U.G.S., Green Day, Helloween, Metallica, Linkin Park, Hollywood Undead, Nirvana, Skillet, The Offspring, Slipknot, Sodoma Gomora, The Pretty Reckless, Sleeping with Sirens, The Fray, Pipes and Pints, Pink Floyd, Bon Jovi, P.O.D., My Chemical Romance, 30 seconds to mars, Black veil brides, Foo Fighters, System of a down, Five finger death punch, Bullet for my valentine...

Hosting: ©Blog.cz | ©smile-la.blog.cz| Nekopíruj, nebo tě sní kanibal.|I love my visitors, thank you.