Poslední hřebík do rakve lásky

14. june 2016 at 16:31 |  Thinkin' about...
Hádáme se. A ty křičíš, že ti dávám málo, ale já ještě nikomu tolik nedala. Nikdy jsem neprojevila člověku tolik lásky, ani matce ne - žádná nebyla, jak by taky mohla. Všechno jsem celý život po čas depresí, šikany, školy i rodinných problémů dusila v sobě. Nikdo nikdy nepoznal, že bych byla smutná, natož si ubližovala. Nikdy jsem necítila nenávist tak velkou, abych ji neuměla skrýt. Možná mě to odnaučilo projevovat i vděk a lásku? Strach, že o tebe přijdu? Radost, že tě mám? A tak křičíš, že to říkám málo. Křičíš, že ti málo připomínám, jak moc tě miluju, ačkoliv dnem i nocí jsem myšlenkami u tebe, za těmi lesy a jezery, 370 km odsud, od mé postele, tvého ode mne proplakaného trička, od našich fotek na zdech. Nebráním se ti. Vím, že neumím projevovat city natolik, aby lidé rozpoznali, co cítím. Ale snažila jsem se, vážně jsem se snažila. Snažila jsem se říkat ti to pořád... Na svoji obranu jen musím říct, že jsem netušila, že to dělám špatně. Dál se ti bránit nebudu, chci to změnit. Jen prosím neodcházej, lásko...

A po pivoňkovém hřbitově si tančí lidé, opilí láskou a zfetovaní tou vůní kytek na každém rohu. Kůže jim pomalu stéká po kostech a šlachách k podupané zemi, k blátu a seschlé trávě, k nedopalkům od cigaret a prázdným flaškám lásky, kterou se tak zdrancovali.
A my jen sedíme opodál, sledujeme to divadlo, jak kdyby to byl náš poslední den života.
Možná bychom se měli smát tomu, jak vtipně vypadají, když shodili masky a hábity a odhaleni tančí kolem náhrobků... Ale my sedíme tiše na hřbitovní zídce, těsně vedle sebe, jemně se držíme za ruce a do zad nás bodá keř trnité růže.
Jednu trháš a přitom se píchneš o trn, na prstu ti vyskočí tečka krve, jak kdyby to bylo omylem. Zbavíš růži jejího vlastního ostnatého drátu a dáváš mi ji do vlasů.
Dál sledujeme to špatné cirkusové číslo. Možná vidíme sebe za pár dní či týdnů? Možná si tu za čas uschlou, dřív trnitou růži, dáme na náš hrob lásky? Máme tam už někde vykopaný hrob a vyrytý náhrobní kámen? Možná je někde daleko v tmavém, trochu navlhlém rohu, aby si ho nikdo nevšiml. Aby nikdo nevěděl, že jsme spolu kdy byli...
Myslím na to, co jsme si tehdy řekli, do myšlenek se mi derou mrtvé hlasy z dřívějška a já nedokážu přestat myslet na to, jestli už to dělám všechno dobře. Byla to jen moje vina?
Něco v trávě se nenápadně leskne. Seskakuji ze zídky na tu tvrdou zem a nacházím poslední hřebík do rakve naší lásky. Co bude, když ho použiju? Objevíme ten vykopaný hrob, nebo ho kopeme my sami?
Ne, nedovolím to, zahazuju hřebík daleko za lesy, ty seskakuješ ze zídky ke mně a chytáš mě za ruku.

Ten tvůj úsměv... Upřímný a šťastný úsměv. Jak dlouho jen jsem ho neviděla, dvacet dní? Chyběls mi.


 

1 person judged this article.

Comments

1 Kix*♥ Kix*♥ | Web | 15. june 2016 at 6:22 | React

Krásný, ale zároveň smutný článek... vlastně ani nevím, jak na něj reagovat... všechno bylo napsáno... Projevovat city je těžké... zvlášť pro někoho, kdo zažil velkou bolest nebo trápení. Popravdě já své city skrývám, hodně dlouhou dobu trvá, než dokážu uvěřit... protože se bojím toho, že když člověk dá city najevo, je to jen k horšímu... stalo se mi to víckrát... a proto už se bojím zklamání... Raději mlčím, než abych mluvila... Asi to není to nejlepší řešení, ale bolesti a smutků je kolem dost a mít strach není slabost... mít strach o to, že ztratím milovanou osobu, že se všechno pokazí...
Všechno je to buď a nebo. Risk je zisk... ale stává se, že se to někdy nevyplácí...
Těžko říct, vždycky záleží na dané osobě/okamžiku/situaci...
Přeju Ti ať se ti daří... hlavně štěstí, lásku... ať už je to článek přímo týkající se Tebe, nebo jen zamyšlení nad tím, co se děje a co se může dít... nebo dělo...

2 Leri Goodness Leri Goodness | Web | 17. june 2016 at 19:48 | React

V poloprázdných flaškách se někdy nachází zbytnělý pocity lásky...stačí se jen trefit do hrdel.
Chytám paranoiu z toho, jak snadno můžou lidi okolo mě zmizet, jak můžou zmizet ti, kterých si vážím víc než sama sebe. To mě děsí, děsí k smrti, mnohem víc než fakt, že bych se nemusela příští den probudit.

3 Monica. Monica. | Web | 17. june 2016 at 20:14 | React

Wow, já prostě nemám vůbec slov. Není to poprvé, cos mi článkem vyrazila dech. Je to úžasný. Vážně. A já opravdu nevím, co říct.
"prázdným flaškám lásky" - to je tak skvěle vymyšlené, heršoft. Jsi skvělá.

4 Domča, Dominigue Domča, Dominigue | Email | Web | 25. june 2016 at 21:28 | React

Vzalo mi to dech...Opravdu. Nevím, co říct/napsat. Jen vytřeštěně koukám na obrazovku a ptám se:Tos vymyslela sama? Protože píšeš úžasně...ale jako kdybych to nevěděla, nevím, že se pořád divím. :)

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement
About Smile| Co jsem?| Bláznivá a neuvěřitelně spontánní modrooká bruneta, milující sledování mraků a noční oblohy v každém ročním období. Plná protikladů, potetovaná, s láskou k nastřelování naušnic, s piercingem. Milovnice hlasité metalové hudby, fotek, zvířat, mlhy a kouře, cestování, poznávání nových lidí, sluchátek... Ráda pomáhám, píšu úvahy, nutím lidi upřednostňovat pocit štěstí, ráda čtu a riskuju, miluju adrenalin. Jsem cílevědomá, nevadí mi jít proti davu, být jiná.

Oblíbené... Biografické a psychologické hororové knihy, filmy s tématem sexu, drog a horory, rocková a metalová hudba.
Hudba: Marilyn Manson, Asking Alexandria, Korn, Billy Talent, Bring me the horizon, ACDC, Řezník, Blink 182, Sum 41, D.R.U.G.S., Green Day, Helloween, Metallica, Linkin Park, Hollywood Undead, Nirvana, Skillet, The Offspring, Slipknot, Sodoma Gomora, The Pretty Reckless, Sleeping with Sirens, The Fray, Pipes and Pints, Pink Floyd, Bon Jovi, P.O.D., My Chemical Romance, 30 seconds to mars, Black veil brides, Foo Fighters, System of a down, Five finger death punch, Bullet for my valentine...

Hosting: ©Blog.cz | ©smile-la.blog.cz| Nekopíruj, nebo tě sní kanibal.|I love my visitors, thank you.