October 2016

Sociální sítě jako požírač života

11. october 2016 at 17:04 Thinkin' about...
Dlouho jsem přemýšlela, o čem napsat. Najednou se v mým mozku zrodilo až moc nových nápadů, no díky škole mám čas tak jednou týdně. Vlastně nejen kvůli škole, ještě se ráda jen tak flákám s nohama na stole (jako zrovna teď) a mobilem v ruce. A právě to mě přivedlo na tohle téma. Kolik času denně strávím na sociálních sítích, když nepočítám umírání na nudných hodinách (matika!!)?
Když se rozhlížím v hodině po třídě, lidi buď spí, jsou na mobilu, nebo si povídají a v ruce ten mobil jen drží. Berou si ho na záchod, jako kdyby sis s ním měli utřít zadek nebo osušit ruce, berou si ho do tělocvičny, ačkoliv se ho celých 90 minut nemají šanci třeba jen dotknout. Jasně, třeba se bojí, že jim ho v té zamčené šatně někdo vezme, ale chápete, o čem mluvím, ne? Jak hrozně moc jsme závislí na mobilech a sociálních sítích! Neříkám, že já to mam jinak. Přiznávám se bez mučení, do mobilu klepu sms každých 15 minut Drobkovi ♥, ale třeba facebook mě vůbec nebere. To spíš instagram, kde čerpám inspiraci k oblékání, screenuju vysněné destinace na dovolenou a kritizuju nahé fotky čtrnáctek, co ještě nejsou ani pořádně ve vývinu. Pak zajdu na snap, jak jinak, musím přece omrknout, co se děje, kdo co píše, spolužačka se moc ráda fotí přes filtry, takže to máme o zábavu na pár (desítek) minut postaráno. Když už teda jsem na tom netu, skočím přece ještě na můj milovaný Twitter, bez toho bych nepřežila jediný den. Musím se podívat, co je u koho nového, odepsat TT friends aspoň dvakrát za den, aby neměli pocit, že jsem na ně zapomněla, i když už si sama pomalu plánuju, jak je u nich doma přepadnu s kýblem zmrzliny nebo pizzou. No a samozřejmě messenger, co když někdo něco potřebuje, posílá mi něco důležitého, kamarádce musím poslat učení a milion dalších věcí. A najednou HUPS, 2 hodiny života v prdeli. Doslova. A to znám lidi, kteří jsou schopni jen na insta strávit klidně 3 hodiny denně! Jak?! Proboha, JAK?!
Jenže pak se ptám sama sebe: Vážně bylo nutný podívat se dneska na instagram? A ten snapchat, vždyť to je blbina, proč jsem tam vůbec šla? Musela jsem nutně odepsat na každou sebedebilnější zprávu na messengeru? Co všechno jsem mohla za ty dvě hodiny stihnout? (Ne každý den tam jsem dvě hodiny! Fuj!) Mohla jsem se naučit na zítřejší neotravnější hodinu týdne (matika!!),mohla jsem si zacvičit, mohla jsem si číst knížku, mohla jsem tisíc věcí... Místo toho jsem žrala baterku ve svým mobilu a prd z toho mám.
Takže otázka za tři body zní: Vážně musíme tolik času trávit na sociálních sítích, co nám jen žerou čas a život?
Odpověď známe všichni...

Duše mi roztrhá tělo

1. october 2016 at 16:40 Diary
Nevím, kde se to zrodilo, či kdy to jen bylo? Ani nevím, jak jsem k tomu přišla...
Konečně jsem se dostala do stadia smíření se s tím, co se stalo, a dokázala překročit tu hořící hranici, která městále držela uvnitř začarovaného kruhu, ale mám pocit, jako bych vstoupila do slepé uličky. Když se podívám zpátky, je tam ten hnus, ta špína, ale co je přede mnou? Prázdno, žádné východisko, žádná cesta, nic, co by dělalo radost, jen malé místo pro sklíčenou duši a zničené tělo. Možná bych se mohla víc snažit objevit nějaký tajný vchod, chodbu, cestu odsud, ale nemám na to sílu, mám strach. Co když to bude ještě horší než tohle? Co když budu litovat?
Jo, já vím. Dřív bych si řekla, že budu litovat možná jen toho, že jsem to nezkusila, protože za zkoušku nic nedám. Ale teď mám pocit, že za zkoušku dám úplně všechno.
Bojím se. Ani nevím čeho, když jen sedím na zemi v tmavém pokoji s bílými a černými zdmi, kouřím velbloudy a piju černý tatraňák s nějakou kámoškou, co furt něco povídá. Pořád řeší vztahy, všichhni řeší vztahy. A najednou i já. Jak se to stalo? Jak jsem se dostala do tohohle nekonečného stadia zoufalosti? Za mnou jako by hořela cesta, přede mnou jak kdyby byl vysoký útes, dohnal mě sem strach. Strach přesně z toho, že se tady ocitnu. Co bude bolet víc? To za mnou nebo přede mnou? Minulost nebo budoucnost?
Možná bych měla skočit.

fotka z ig: @nejakejsilenec
About Smile| Co jsem?| Bláznivá a neuvěřitelně spontánní modrooká bruneta, milující sledování mraků a noční oblohy v každém ročním období. Plná protikladů, potetovaná, s láskou k nastřelování naušnic, s piercingem. Milovnice hlasité metalové hudby, fotek, zvířat, mlhy a kouře, cestování, poznávání nových lidí, sluchátek... Ráda pomáhám, píšu úvahy, nutím lidi upřednostňovat pocit štěstí, ráda čtu a riskuju, miluju adrenalin. Jsem cílevědomá, nevadí mi jít proti davu, být jiná.

Oblíbené... Biografické a psychologické hororové knihy, filmy s tématem sexu, drog a horory, rocková a metalová hudba.
Hudba: Marilyn Manson, Asking Alexandria, Korn, Billy Talent, Bring me the horizon, ACDC, Řezník, Blink 182, Sum 41, D.R.U.G.S., Green Day, Helloween, Metallica, Linkin Park, Hollywood Undead, Nirvana, Skillet, The Offspring, Slipknot, Sodoma Gomora, The Pretty Reckless, Sleeping with Sirens, The Fray, Pipes and Pints, Pink Floyd, Bon Jovi, P.O.D., My Chemical Romance, 30 seconds to mars, Black veil brides, Foo Fighters, System of a down, Five finger death punch, Bullet for my valentine...

Hosting: ©Blog.cz | ©smile-la.blog.cz| Nekopíruj, nebo tě sní kanibal.|I love my visitors, thank you.