February 2017

16/2/2017 - pozdravy z Benátek

16. february 2017 at 12:33 Thinkin' about...
Tak sedím na parapetu, slunce mi od moře svítí na zrzavé vlasy a pod oknem se plaví gondoly, piju víno a přepadá mě letní nálada.
Přesně takhle nějak jsem včera začala svoje ráno - ráno ve dvě odpoledne. Dnes sedím na posteli přímo naproti parapetu, kde jsem se hřála včera, pořád tam pálí slunce a já mám chvilku pro sebe, protože Řecko odešel na cígo před hotel. K našemu (ne)štěstí z hotelu vidíme přímo na Nike store, kam si velmi ráda chodím pobrečet nad tím, že jedny boty stojí přes 120 Euro, ale co už, poslední den si je prostě koupit pujdu a basta. Teď mám chvilku pro sebe, tak ujídám sušenky s jogurtem a plánuju, kam půjdeme dneska. Je tu krásně, v těch Benátkách... Všichni tady chodí nabalení jak na Sibiři, ale pro nás je příjemných 10-13 stupňů, takže na mikinu - ty jejich pohledy stojí za to, lol.
Včera jsme našli jednu uličku a na konci molo, bylo to hned vedle ulic s trhy, ale kupodivu tam bylo vcelku ticho. Na kanále jezdily gondoly a taxi sem a tam, tak jsme jen seděli, jedli zmrzlinu, kouřili, poslouchali písničky a měli se fajn. Měla jsem neuvěřitelně letní náladu, slunce mi svítilo do očí, pokud jsem neměla sluneční brýle, a z mobilu hrál Liquicity mix 2016, takže úžasná pohoda, určitě si to dokážete představit. Když kolem jela loď, mávala jsem lidem na její palubě. Asi jsem se chovala jak malý dítě, ale proč ne? Líbilo se mi, jak se ti lidé usmívají. Většina se začala smát a mávat zpátky, zbytek si musel myslet, že asi na něčem jedu. A asi to zní hrozně falešně, ale když jsem viděla, jak se smějí a mávají nadšeně zpátky, dělalo mi to obrovskou radost a zlepšilo den. Večer, když jsme šli spát, jsem přemýšlela nad tím, jak těžké je asi udělat někomu radost zadarmo? A když je to takhle lehké, proč lidé na štěstí a radost ostatních kašlou?
Není snad nejhezčí radost ta sdílená?



Omluvte, ale fotky sem dávat nebudu, nechce se mi to tady tahat z mobilu do noťasu, takže jestli chcete něco vidět, na mojí insta story je toho ažaž. :) @nejakejsilenec

8/2/2017 - spánek s bonbonem v puse je sebevražda, pls.

8. february 2017 at 19:57 Thinkin' about...
Drazí a vážení občané, dneska jsem málem umřela. Zase.
Hah, tak sedím v kuchyni a zas jsem si našla chvilku na to vám sem napsat další shluk mých šílených a extrémně nadšených myšlenek. Občas jsem tak moc šťastná, že mam chuť se jen tak smát - což můžu jen a pouze, když jsem doma sama. Nechci v rodičích vzbudit podezření na nějakou psychickou poruchu, třeba úplnou (a již zmíněnou) šílenost, že jo. Zrovna mi teta plácá na vlasy barvu a z rádia křičí ACDC, jak já je miluju! Vlastně díky nim jsem si řekla, že bych mohla napsat článek. Zrovna dneska jsem ACDC totiž poslouchala v busu cestou domů ze školy, v puse jsem si převalovala bonbon a chtělo se mi nějak spinkat. Četla jsem si knihu od Kundery a víčka mi padala těžce jako kameny, takže jsem usnula. S bonbonem v puse, jak jinak. Vzbudila jsem se, až když autobus zastavoval po 40 minutách na pravidelné zastávce, a zjistila, že mi bonbon maximálně rozedřel dáseň, ale naštěstí jsem neumřela! To by bylo fakt klišé, umřít tak šťastná jen kvůli tomu, že jsem žužlala bonbon, ne?
Každopádně u dvou minulých článků mě moc potěšily vaše komentáře a totálně mě to nadchlo, takže vám moc děkuju! Jste zlatíčka. ♥
Jak zatím vypadá váš rok 2017? Já se bála, že to bude další katastrofa, ale potom jsem si řekla, že jsem schopna udělat fakt všechno, aby tohle byl nejlepší rok v mým teenage životě. A taky že jo, nic a nikdo mi nezabrání v tom, abych si tenhle rok pořádně užila. Chystáte se letos na nějaké koncerty a festivaly? Dejte mi tip, kam bych si ještě mohla koupit lístek, lol. A hlavně se smějte, svět je pak hezčí místo pro život.

3/2/2017 - kecy o lásce.

3. february 2017 at 13:50 Thinkin' about...
Upřímně vám musím říct, že někdy sama sebe nepoznávám. Sebe samotnou si pamatuju jako tichou, klidnou, upřímnou a obětavou holku, co se snažila všem pomoct a byla ztělesněním "pro dobrotu na žebrotu" situace, jejž se jí ale vymkla z rukou. Po 15 měsících vztahu, který ji ve svém finále naprosto zdemoloval srdce, mysl a málem i život, se z téhle holky stal někdo naprosto jiný. Ten vztah ji změnil. A tak si říkám, je vůbec možné, aby se na místo porozchodového traumatu dostavila téměř naprostá změna dívčí osobnosti v čase nedokončeného dospívání a možná i částečné dospělosti, jež má za úkol soustředit se skoro jen sama na sebe, a stát se tak napůl sebestřednou mrchou? Je možné, že někoho vztah tak moc změní, že se ve finále po něm cítí jako někdo jiný? Nebo je to jen obyčejná součást dospívání, kterou podpořily všechny negativní události v tu nejhorší část adolescence - tedy v dokonalé dotváření osobnosti aneb jací jste na konci puberty, takoví zřejmě budete po zbytek života?
Nebudu lhát, cítím, že mi ten kluk chvilkama chybí a neodvažuju se ho tu nazvat žádnou přezdívkou - ať už sladkou nebo plnou nenávisti - ale taky cítím, že mi je skvěle. Sama jsem si nikdy nemyslela, že vztah s někým, koho miluju, by mne mohl táhnout ke dnu. Byla jsem toho názoru, že láska je přece krásná a dodává lidem sílu, podporuje je a když mají vztah, nejsou přece nikdy sami. Ale co když je to naopak? Co když nám v našem teenage věku láska bere všechno, co jindy už nezažijeme? Všechny úlety, zábavu, poznávání nových lidí, randění a volnost, po které od mala toužíme, ale potom si ji sami vezmeme tím, že někomu téměř věnujeme naši duši i tělo? Když se zamyslím nad všemi lidmi, které znám a kteří jsou zamilovaní, už nedokážu vnímat nic než to, v čem se trápí. Nesmí někam jít, nesmí se s někým bavit, musí tolerovat věci, které se jim nelíbí, přizpůsobovat se, nechat se od partnera hlídat a naopak si hlídat partnera, bát se nevěry a milionu dalších věcí. Jenže proč všichni tak toužíme po lásce? A proč si jí polovina z nás neváží, když ji dostane?
About Smile| Co jsem?| Bláznivá a neuvěřitelně spontánní modrooká bruneta, milující sledování mraků a noční oblohy v každém ročním období. Plná protikladů, potetovaná, s láskou k nastřelování naušnic, s piercingem. Milovnice hlasité metalové hudby, fotek, zvířat, mlhy a kouře, cestování, poznávání nových lidí, sluchátek... Ráda pomáhám, píšu úvahy, nutím lidi upřednostňovat pocit štěstí, ráda čtu a riskuju, miluju adrenalin. Jsem cílevědomá, nevadí mi jít proti davu, být jiná.

Oblíbené... Biografické a psychologické hororové knihy, filmy s tématem sexu, drog a horory, rocková a metalová hudba.
Hudba: Marilyn Manson, Asking Alexandria, Korn, Billy Talent, Bring me the horizon, ACDC, Řezník, Blink 182, Sum 41, D.R.U.G.S., Green Day, Helloween, Metallica, Linkin Park, Hollywood Undead, Nirvana, Skillet, The Offspring, Slipknot, Sodoma Gomora, The Pretty Reckless, Sleeping with Sirens, The Fray, Pipes and Pints, Pink Floyd, Bon Jovi, P.O.D., My Chemical Romance, 30 seconds to mars, Black veil brides, Foo Fighters, System of a down, Five finger death punch, Bullet for my valentine...

Hosting: ©Blog.cz | ©smile-la.blog.cz| Nekopíruj, nebo tě sní kanibal.|I love my visitors, thank you.