Thinkin' about...

Vánoční chill

17. december 2014 at 11:33
weheartit

Na jedné straně tváře cítím teplo, na druhé zimu. Na jednu stranu mi svítí příjemné prosincové slunce, na druhou stranu mi fouká vítr. Jen tak jsem si seděla v okně, pod sebou polštář a na sobě deku. V ruce můj oblíbený, vánoční, červený a hlavě obrovský hrníček (spíš hrnec) s čajem. Skočice, jablko. Miluju čaj. V pokoji už mi hoří nově nakoupené svíčky s vůní vanilky, tak doufám, že mi nic nechytne. U postele mi svítí světýlka. Všude kolem mě se válí vánoční pohlednice s nadepsanými adresami, červené, zlaté a bílé stužky, odstřižky z balícího papíru s potiskem sobů a pokoj mi voní skořicí a vanilkou. Vánoce. Přesně za týden jsou Vánoce a Smile co? Má asi pět dárků a v pokoji nepořádek jako v tanku, jako kdyby chtěla obdarovat polovinu města.
Tak asi tak to vypadá u mně. Jak u vás?

Včera jsem zašla s kamarádkou do města nakupovat vánoční dárky. Daly jsme si horkou čokoládu se šlehačkou a lentilakmi. Musím ale říct, že ten spěch lidí a jejich přeplněných tašek s dárky, byl cítit už sto metrů od centra. Proč z toho dělají takový povyk? Několik mých kamarádů má dárky už dávno nakoupené, zabalené, čekající ve skříni na barevná světla vánočního stromku a na to, až bude papír roztrhán a dárek objeven.
Listopadová depka už přešla, teď tu máme tzv. Depku Vánoční. Většina lidí nic nestíhá. Napéct cukroví, provést předvánoční úklid, nakoupit dárky, pořídit vánoční stromek za co nejlepší cenu, k tomu stíhat chodit do práce nebo do školy, udržovat si své koníčky a pokusit se zapomenout na to, že už jen týden a celá rodina si zasedne k jednomu stolu, společně se nají, zaposlouchají se do koled, poklábosí, rozbalí dárky, pak se přejí u dívání se na pohádky. Typické.
Stejně jsem naprosto v klidu. Všechno stihnu nakoupit jako každý rok. Pohledy, dopisy a mini-balíčky pošlu dnes, dárky koupím v pátek a zabalím v sobotu. A hotovo. Posíláte taky někomu balíček nebo alespoň pohled? :)
Seznam s jmény příbuzných a kamarádů už se mi už pomalu (ale jistě!) zaplňuje fajfkami. Od pondělí žádná škola, to bude pohodička. Teda né, že by do teď nebyla, ale proč se neprospat do půl 12, k snídani si nedát vánočku, cukroví a čaj nebo kakao? To neodmítnu. Vy snad ano?

Christmas before and Christmas then.

5. december 2014 at 23:27
Jako první věc, než ještě začnu psát článek, se vám omlouvám, že jsem přes dva týdny nepřidala nový článek. Nápady lítaly jako šílené a já nevěděla, kam to všechno psát - při cestě domů, když jsem usínala, ve škole na matice - to jsem psala do bloku a nestíhala jsem psát, moje myšlenkové pochody předbíhaly ruce, hah. Ale když jsem si to všechno urovnala, vyřídila jsem potřebné věci a v pátek v jedenáct večer jsem si konečně našla čas napsat článek, jsem tu! Takže to berte jako omluvu, prosím. :)

We're trying to be happy but we still feel the pain inside us.

21. november 2014 at 19:40
Znáte ten pocit, kdy se snažíte všechno vidět optimisticky. Říkat si, že to ještě není konec, protože to nedopadlo tak, jak chcete. Ten pocit, kdy si chcete nandat imaginární růžové brýle a dělat, že se nic neděje. A tak to uděláte. Nasadíte si růžová sklíčka a díváte se na všechno černé víc světle. Snažíte se zapomenout na všechnu bolest, která ačkoliv přetrvává, už se utápí v tom falešném pocitu štěstí. Přemlouváte sami sebe, že je všechno v pohodě, ale mozek ví, že to tak není. I srdce to cítí, ta bolest uvnitř přetrvává, protože se jí ještě nechce zmizet. Ještě nechce pryč, dokud vás nedostane na samé dno, kde se máte odpíchnout špičkou palce a vyletět nahoru jako střela. A v té chvíli si ta bolest má říct, že odvedla svou práci a má odejít, ale ještě se jí nechce, protože jste přece už nahoře a ona se vás opět snaží dostat dolů. Abyste se mohli odrazit na vrchol. Je to nekončící koloběh.

Je naše doba horší než ta předchozí?

12. november 2014 at 18:37
Tahle otázka mě napadla už před nějakou dobou. V hlavě jsem si každý den cestou do školy vozila myšlenku o tom, jestli je naše doba horší než ta předchozí. Nedá mi to a musím tu sepsat pár věcí, na které jsem přišla a co mi z hlavy nevyskočí do doby, co to nesepíšu na blog.

Time is so fast, Life is so short.

7. november 2014 at 18:56


Čas. Jedno slovo skrývající celý svět.


I'm craaaazyyyyy (and scared)

15. august 2014 at 14:34
Weheartit.com

Dneska prostě omluvte, že nebudu furt spisovná, protože venku akorát tak prší a doma se nedá nic dělat. No co. Svět se nezboří.

Rainy days.

8. july 2014 at 23:13

Miluji deštivé dny, vy ne?
Jsou osvěžující, uvolňující... Lehké dešťové kapky se roztříští na trvdším povrchu v podobě cákance, pokud nedopadnou do vody a nevsáknou se jako její nová část. Dešťová voda je tak svěží, ledová a osvěžující. Procházky v dešti jsou jako stvořené na přemýšlení o problémech i veselých plánech, například na víkend nebo na prázdniny přes letní dny. Ačkoliv v létě by je moc lidí nevítalo, mají mnoho výhod! Vsadila bych se, že jste na některé z nich už přišli. Přesto se pokusím jich několik znovu ukázat, rozhodla jsem se to ztvárnit trochu netypicky.

Dívka odsunula dřevěnou těžkou židli z dubového dřeva od mahagonového stolu a posadila se na ni. Poté na stůl položila svůj deník - řádkovaná kniha do poloviny popsaná, se vzorem květin kombinovaných se starorůžovou barvou na deskách. Když s menší námahou přisunula židli ke stolu, kde obvykle psávala dopisy svým přátelům z dálky, tentokrát si vzala obyčejnou tužku a na další volné stránce začala malovat květiny. V hlavě se jí psaly řádky, které byly následně vepsány do deníku. Za okny padal lehký letní déšť, posadila se proto k otevřenému oknu a začala nasávat čistý, svěží ledový vzduch. Vyvolalo to v ní tolik vzpomínek na Alpy... Ze vzpomínání ji vyrušilo vytrvalé vyzvánění mobilu, ležícího na posteli.
"Ano?.. Ale jistě, ráda!... Obléknu se... Jo, počkám... Zatím!" Zajásala a vyběhla k šatníku. Vytáhla z rohu skříně gumovky pastelově modré barvy a jarní bundičku. Oblékla se a vyčkávala u dveří. Jakmile se ozval zvonek, vyrazila ven s kamarádkou běhat v loužích a nesmrtelně se smát.
Když se vrátila po dvou hodinách domů zcela promočená, vlezla si do teplé sprchy, umyla si hlavu a poté si v teplém županu uvařila ovocný čaj s jednou kostkou cukru. Do ruky vzala knihu z nočního stolku a začetla se do příběhu tak, jako by byla hlavní hrdinkou a všechno cítila na vlastní kůži.

Co z toho vyplývá? Deštivé dny nemusí být plné únavy a spánku, odpočinku, ale i zábavy. Kromě toho můžeme jít nakupovat nebo být s přáteli v pokoji. A kdyby někdo chtěl jít mermo-mocí ven, existují přece deštníky! Trochu té vody nám nic přece jen neudělá...

Jestli vám deštivé dny přesto vadí a raději si potrpíte na sledování deštivých kapek, jenž rychle padají k zemi z šedého zatemnělého nebe, jestli raději posloucháte šum deště, řeknu vám jediné - pršet nebude věčně. Doufejme.

Tak schválně, kolik jste vypozorovali v mini povídce věcí, co všechno dívka dělala? Vypište to! :P

Uh, I'm here, Do U remember?

8. june 2014 at 14:37

Fajn. Vůbec netuším, jak mám článek nazvat, kam ho mám zařadit a vůbec... nic.
Je to týden, ale přijde mi, jako bych se tady neobjevila měsíce a vy jste mi to vyčítali.
No ne?

Připravte se. Budu vám tady dneska kecat o spoustě věcí, takže si přineste kakao a masrhmellowny, okay? Ne, netuším, jak se to píše.

Když mi bylo pět let, aneb dětská léta. [TT]

13. may 2014 at 13:46
No néé, první český nadpis na blogu a ještě k tomu nová složka s TT! vat happeniiiin? :D

Miláčci, včera jsem zahlédla nové téma týdne a otevřela jsem si open office, že bych na to možná něco spatlala.
Nebudeme se tady vyjadřovat o tom, jaká je to skvělá úvaha/slohovka či co, jen to tady budu sdílet, přípravy na další články už probíhají, těště se. [*ďábel*]


Snad projevíte svůj názor...

I can't live without... [Závislosti - TT]

2. may 2014 at 19:22


Ooh, druhý článek na téma týdne. Bude to možná chtít novou rubriku.
Čaute, špunti!
Jak se vám dnes daří?

Abych vám řekla pravdu, mě docela dobře, až na pár věcí, jakože mám natažený stehna, furt mě bolí hlava a byla škola, takže mi na nervy lezlo víc lidí než obvykle, jinak fajné.

Víte, já se teda na témata týdne moc nedívám, to se přiznávám rovnou, dneska jsem ale chvíli dumala nad tím, co za článek přidám. Čas běží jako voda a já se nestačím divit, že je pátek a posledí článek je z neděle. wutwut?
Úh, fakt nekecám.
A při tom dumání jsem si tak prohlížela stránku. Rozhlížela se, kolik článků jsem už na blog přidala a pak očima sjela o bublinku níž - Téma týdne je "Závislosti".

Smoking. [TÉMA TÝDNE- dnešní svět]

6. february 2014 at 7:30
Za prvé - žádná z fotek není moje.
Za druhé - řadím to do rubriky Stories, i když to povídka není. Kvůli tomu rubriku "Témata Týdne" dělat nebudu...

 
 

Advertisement
About Smile| Co jsem?| Bláznivá a neuvěřitelně spontánní modrooká bruneta, milující sledování mraků a noční oblohy v každém ročním období. Plná protikladů, potetovaná, s láskou k nastřelování naušnic, s piercingem. Milovnice hlasité metalové hudby, fotek, zvířat, mlhy a kouře, cestování, poznávání nových lidí, sluchátek... Ráda pomáhám, píšu úvahy, nutím lidi upřednostňovat pocit štěstí, ráda čtu a riskuju, miluju adrenalin. Jsem cílevědomá, nevadí mi jít proti davu, být jiná.

Oblíbené... Biografické a psychologické hororové knihy, filmy s tématem sexu, drog a horory, rocková a metalová hudba.
Hudba: Marilyn Manson, Asking Alexandria, Korn, Billy Talent, Bring me the horizon, ACDC, Řezník, Blink 182, Sum 41, D.R.U.G.S., Green Day, Helloween, Metallica, Linkin Park, Hollywood Undead, Nirvana, Skillet, The Offspring, Slipknot, Sodoma Gomora, The Pretty Reckless, Sleeping with Sirens, The Fray, Pipes and Pints, Pink Floyd, Bon Jovi, P.O.D., My Chemical Romance, 30 seconds to mars, Black veil brides, Foo Fighters, System of a down, Five finger death punch, Bullet for my valentine...

Hosting: ©Blog.cz | ©smile-la.blog.cz| Nekopíruj, nebo tě sní kanibal.|I love my visitors, thank you.